Jak přežít první rok na VŠ

Vstup na vysokou školu je krokem do neznáma – byť má za sebou student úspěšné studium na střední škole a složil i maturitu, nyní jej čeká něco zcela jiného. Význam nemá jen nové prostředí, noví spolužáci i učitelé, ale především zcela jiný přístup k výuce. Na vysoké se skutečně předpokládá velký podíl samostudia, se kterým mnozí učitelé studenty strašili již na střední škole: „Na vysoké se s Vámi nikdo takhle mazat nebude!“ je větou, jejíž pravdivost musí chtě nechtě každý začínající vysokoškolák potvrdit. Jak se tedy připravit a jak v průběhu prvního ročníku postupovat, aby byla pravděpodobnost úspěšného postoupení do druháku co nejvyšší?

Předně by neměl student podcenit přípravu předem. Ještě o prázdninách je vhodné si podrobně prostudovat internetové stránky školy, na mapě, či ještě lépe na živo si projít školní areál, prohlédnout jednotlivá školní pracoviště, zjistit dopravní spojení mezi kolejemi a jednotlivými fakultami – není neobvyklé, že učebny jsou i v rámci jedné fakulty rozmístěny po celém městě. Jakmile má student přístup do studijního informačního systému, měl by jej důkladně prozkoumat.

Vhodné je si projít i studijní program, jednotlivé předměty, požadavky na ně. Jakmile školní rok odstartuje a studenti absolvují první přednášky, vrhnou se hromadně do knihovny a budou co nejvíce skript a povinné literatury hledat zde. Je však samozřejmé, že knihovna má jednotlivých výtisků omezené množství a tak platí známé „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Opozdilcům nezbude nic jiného, než si všechny potřebné podklady nakoupit – zde však mohou být vhodným zdrojem kolegové z vyššího ročníku, kteří již skripta z prváku nepotřebují. Vyplatí se tedy číst nástěnky, nebo zapátrat na internetu.

Co se týče plnění studijních povinností, na mnoha školách funguje tzv. kreditní systém – jednotlivé předměty jsou ohodnoceny určitým počtem kreditů, pro splnění podmínky postupu do druháku je potřeba dosáhnout určitého počtu. Platí, že náročnější předměty jsou ohodnoceny vyšším počtem kreditů, méně náročné, nebo spíše okrajové z hlediska studovaného oboru, přinesou kreditů méně. Dále jsou předměty rozděleny na povinné a povinně volitelné – s těmi povinnými nic neuděláte, při výběru povinně volitelných je však vhodné pečlivě studovat obsah studia i povinnosti, které bude nutné splnit k úspěšnému složení zápočtu, či zkoušky (ideální je zjistit si i názory studentů z vyššího ročníku).

Zkoušky jsou pak samostatnou kapitolou, které se studenti nejvíce obávají. Nejhorší pro ně zpravidla bývá právě ta první, neboť netuší, do čeho jdou. Důležité je si termíny jednotlivých zkoušek dobře rozložit, využívat i předtermíny, na nichž bývají profesoři někdy shovívavější a hlavně nic nenechávat na poslední chvíli – to se týče zejména psaní seminárních prací, které bývají požadavkem ke složení zápočtu, ale i učení se na jednotlivé zkoušky.

Mohlo by vás zajímat

• Úvod a závěr bakalářské práce

  17. červen 2015

  Úvod a závěr závěrečné práce jsou mimořádně důležité součásti bakalářské i diplomové práce. U závěru se předpokládá, že se píše až skutečně na konec. Ovšem vhodné je si ponechat na konec i psaní úvodu závěrečné práce...

  Celý článek

• Jak zamezit prokrastinaci při psaní bakalářské/diplomové práce?

  20. duben 2015

  Snad každý, kdo se v rámci svého studia postavil před úkol „napsat bakalářskou/diplomovou práci“, čelil v určité míře tzv. prokrastinaci – tedy nutkání práci odložit....

  Celý článek